Máte rádi veverky? Určitě ano. No kdo by je neměl rád, že? Jsou buď zrzavé, nebo černé, na internetu je snad někde jakási mapa, do které zapisují pozorovatelé, kde jakou veverku viděli. Ono je to ale tak troch jedno, je to stejný druh, pouze jinak vybarvený, který se samozřejmě mezi sebou páří a potomci si nesou barvu podle genetického vzorce pro ně dominantního rodiče. Dalším, co člověka zaujme, je nabídka oříšků od veverky samotná.
Té si musíme opravdu vážit, ať je naše veverka nabízející oříšky, rezavá, nebo černá, vlastně, i kdyby měla být fialová jako kráva Milka, nebo třeba zelená. A tušíte proč? Že ne? No prostě proto, že taková běžná veverka, která vám poskakuje ve větvích ve vaší zahradě, vám určitě žádný oříšek nenabídne. Jsou to potvory vesměs hamižné a nenažrané a co nestihnout sežrat do prvních mrazů mají bezpečně uschované na zimu. Prostě, i kdybyste měli zahradu plnou lískáčů, věřte, že ze stromu na podzim utrhnete jen ty, které už sežral červ. Na rozdíl od vás vyžraný lískový ořech veverka bezpečně pozná a nesklidí ho, ale nechá vám ho tam pěkně na ozdobu.
Ale na druhou stranu jsou to zvířátka tak roztomilá, že jim to určitě odpustíme, nebudeme se na ně ani zlobit, natož abychom po nich stříleli ze vzduchovky, jako můj mstivý tchán, prostě jim dopřejeme tu naší úrodu lískáčů, která jim zajistí zimu bez strádání, a budeme se těšit opět na jaro, až nám budou vesele poskakovat ve větvích. Pro ořechy, včetně těch lískových si vyrazíme do obchodu k veverce, která není tak lakomá a má své oříšky na prodej. Ona je dokonce tak šikovná, že je upravila na různé způsoby, aby se lidem zavděčila a sehnala takové množství různých druhů ořechů a oříšků, že si každý milovník těchto pochutin určitě vybere podle svých chutí. Solené, v čokoládě, uzené, v medu, nebo v jogurtu.